Jak Krušné hory do Krkonoš přišly

V létě se nám podařilo na chvíli přesunout Krkonoše na západ do Německa, nastal podzim a Krušné hory se na chvilku přestěhovaly ke Krkonošům smiley …aneb podzimní dny v kroužku.

Na úvod – cesta není dlouhá, ale příšerná. Na štěstí člověk ví, že dojede mezi své milé, usměvavé kamarády. Vůbec nevadí, že člověka hned ženou do práce!

Šup šup do dílny! Na rozjezd na mě čekalo školení ve stavění výhybek. Véna na druhý pokus donesl i část Černé, takže výuka mohla začít.

Věta „Kudy že ta mašinka přes výhybku pojede?“ zazněla nespočetněkrát. Na moji obranu musím říci, že  věta „A teď se koukni, co jsi provedla!.“ byla slyšet jen párkrát. Myslím, že si všichni přítomní oddychli, když jsem se pak vždy už trefila smiley Došlo i na vysvětlování číslování kolejí. To bylo na štěstí celkem pochopitelné.

Nejvíc se asi zapotil předseda. Ostatní členové ho chtěli ochránit před nervovým zhroucením, a tak začali kreslit a nosit nápravy a vozy. Zřejmě pochopili, že potřebuju mnoho názorných ukázek jako ve škole. Někteří pro výuku málem položili i svůj krk smiley

Nechápu, že nemohli pochopit to, že já to nemohla pochopit smiley Teď nechápu já, jak jsem nemohla tak jednoduchou věc nepochopit smiley Vždyť je to tak jednoduché! Vždy mezi kolejnici a odlehlý jazyk ...

Čekaly na mě také stromečky, Červený Kostelec a dokonce mě pustili i k zaoblování a  lepení krajiny na jeden z modulů! Lucce to šlo sice lépe, ale ve dvou se to lépe táhne. (Škoda, že na vlastní moduly má Petr lidi. Ta modelářská práce mě snad i bavila smiley ).V dílně je totiž super veselá parta, která vždy pomůže, ukáže, eventuelně včas zakročí. A když dojdou síly, jde se relaxovat s kytarou nebo ke kulečníku. A celá předsedova rodina se postará o to, aby se u nich člověk měl jak v pohádce, bylo mu teplíčko, měl plné a spokojené bříško, vyčištěnou hlavu, úsměv na tváři a byl spokojený. A když jsou všichni dostatečně odpočati, jde se zase pracovat. Vždyť se na stavbě mají podílet všichni členové, takže ani já jsem nemohla chybět. Škoda jen, že čas utíká moc rychle.

Každá pohádka má svůj konec, takže i tato podzimní na kroužku u předsedy v klubovně bohužel skončila. Cesta domů byla opět šílená. Není to daleko, jen pár stovek kilometrů. A stojí to za to! I když, možná by stálo za úvahu nestěhovat ani Krkonoše ani Krušné hory, ale obsadit neobydlený dům vedle smiley Už se těším na další schůzku kroužku!

Promiň, předsedo, že jsem vám ošoupala kolejnice v Černé smiley
Promiň, Hanko, že jsi měla nervy málem v kyblíku smiley
Promiň, Véno, že sis málem podrážky ušoupal než jsi našel Černou smiley
Promiň, Míro, že jsi v rámci výuky málem přišel o krk smiley
Promiň, Lucko, že jsem polepila celý tvůj výtvor smiley (Já vím, že sis ho chtěla dělat sama).
Promiň, Freezi, že jsme byli tak hrr do práce, že jsme nečekali až na tvůj příjezd smiley

Zorka