Týnec 2019

Tak máme za sebou skvělé setkání. Toto setkání jsem si opravdu moc užil ve všech fázích.

Fáze první, příprava setkání

byla poklidná. Nemuseli jsme se dohadovat o tom, zda jsou některé termíny moc brzo nebo ne. Publikovali jsme propozice. V nich nastavili termíny a všichni účastníci je bez problému respektovali a včas se přihlásili. Nemuseli jsme doufat, že snad přijedou všichni a budeme mít dostatel lidí na provoz. Nebo naopak řešit co s přemírou jednodenních jezdičů. Děkuji všem za zodpovědný přístup k přihlašován. Ušetřili jste nám spoustu starostí při přípravách.

Ve chvíli vymýšlení sítě a přípravy layoutu jsme již věděli, kdo se přihlásil, kolik lidí je k dispozici. Tomu jsme přizpůsobili layout a následně GVD. Jednalo se o hlavní trať Rumburk - Drnov - Svor - Černá nad Úpou. Z Černé n.Ú. odbočovala lokální trať do Mochova. Rumburk díky dostatku kolejí simuloval dopravu Pn vlaků ze vzdálenějších částí železniční sítě. Např. uhlí z SHR, běžnou zátěž a ještě k němu byla připojena vlečka RMV (Rumburské minerální vody). Aby to nebylo tak jednoduché, tak se černé uhlí dopravovalo z malosvatoňovického revíru. Ten je na druhé straně. Tak jsme připojili za Černou nad Úpou výhybnu z 2kolejných modulů. Tím jsme zvýšili počet kolejí Čérné n.Ú. a umožnili simulování jiné části železniční sítě.

Od začátku jsem počítal, že Rumburk bude obsluhovat jeden výpravčí. Sice byla na všech dosavadních setkáních, kterých jsem se účastnil, řešena obsluha více lidmi, ale mě se to nějak nezdálo. Po zkušenostech z Jaroměře 2019 jsem byl přesvědčen o tom, že více-mužná obsluha byla spíše kontraproduktivní. Tak jsem se domluvil s Tomášem, že bych si zkusil ovládat Rumburk sám. Jak to dopadlo se dozvíte později. Teď jsme ve fázi přípravy.

GVD byl konstruován na základě požadavků jednotlivých majitelů stanic a výpravčích. Někdo chtěl silnější provoz, někdo slabší. GVD byl konstruován pro zrychlení času 1:6. Na základě prvních verzí vznikly nějaké zajímavé oběhy. Např. v první verzi byla osobní doprava na lokálce vedena parní lokomotivou a  soupravou vozů. To komplikovalo posun Mn vlaků v Mochově. Při diskuzi nad tímto problémem jsme došli k tomu, že by na části lokálky mohly být osobní vlaky vedeny motorovým vozem M120.4. Když je máme k dispozici, tak nechť se projedou. A vznikl zajímavý turnus včetně Sv vlaků, kdy M120.4 přijížděl do stanice, kde na něj již čekala 422.0 a soupravou Ci vozů. Setkání se dělo pokaždé v jiné stanici a jednou se M120.4 podíval i do Černé nad Úpou. Tak si projel celou lokálku. Tohle všechno se dělo dostatečně dopředu, tak byl čas a klid na přípravu, změny a další konzultaci. A tak se stalo, že měsíc před setkání jsem mohl vydat 8mou verzi grafikonu. Pak ještě následovala verze 9, ale to již byly grafické úpravy a úpravy překlepů kvůli tisku. Tak měli výpravčí i strojvedoucí dostatek času na prostudování GVD a všech pomůcek. Zde musím poděkovat PaMimu za perfektní tisk SJŘ a pomůcek a za velkou ochotu a vstřícnost při odlaďování tisku. PaMi opravdu moc díky.

Nákladní doprava - zde mám radost z toho, že se již přidávají další objednatelé přeprav. Tím se zvyšuje pestrost dopravy. Každy si objedná přepravu podle svých představ a nečeká na to zda mu ji připraví jiní. Věřím, že je pak radost sledovat, jak ta moje vozová zásilka putuje layoutem. 

Fáze druhá, stavba layoutu

Ve středu ráno jsme vyrazili na tradiční setkání do Týnce. Počasí bylo příjemné, cesta byla v poklidu. Před halu jsme dorazili asi o půl desáté. Pár minut po Tomášovi. Hned jsme se pustil do zaměření bodů pro stavbu. Pak už následovali standardní činnosti. Vynosit vše z aut. Postavit moduly na nohy atd. atd. Díky tomu, jak vyšichni dodržují pravidla popsaná v KN1, nám šla stavba layoutu rychle. V 18hod. byla hotová mechanická stavba layoutu, v 19:30 dokončeno elektrické zapojení DCC, telefonie a hodin, 21:30 roznesena vozidla a ve 22hod. připraveno vše na provoz. Stálo mě hodně úsilí v tu chvíli nezavolat "Čas běží", ale vydržel jsem. Provoz jsme zahájili druhý den ráno. 

Fáze třetí, provoz

Ve čtvrtek ráno jsme zahájili provoz seznámením se s layoutem, GVD, rozdělením výpravčích do stanic a rozdáním první části SJŘ. A potom zaznělo to dlouho očekávané "Čas běží". Z počátku jsme jeli ve zrychlení 1:4 a když se obsluhy stanic i strojvedoucí rozkoukali, tak jsme zrychlili na 1:5 a 1:6. Miloš citlivě reguloval zrychlení v průběhu session. Žádná zpoždění, všichni jsme vše v poklidu stíhali. Já sloužil jako výpravčí v Rumburku. To byla krása. Na první koleji připravené 2 soupravy osobních vozů, jedna pro Os 1508, druhá pro Os 1510. Obě bez lokomotiv. No jasně, vždyť první odjíždí až 04:54. Stroj je ještě ve výtopně. Kouknu do výtopy. No nádhera. 387.0, 464.0, 413.0 prostě II.epocha. 413.0 již čeká na odjezdové koleji a je připravená nastoupit na Mn 8402 na koleji 9. Dávam pokyn strojvedoucímu a jdu dávat nabídku do Drnova. Z Drnova jsem dostal předpisové přijetí vlaku Mn 8402. Zapsat do dopravního deníku a jdu vypravit první vlak z Rumburka na tomto setkání. Nasadím čepici, zvednu výpravku, strojvedoucí otočí regulátorem, ozvou se výdechy parního stroje a Mn 8402 odjíží. Koukám za vlakem a říkám si  "ta práce na přípravě stála za to". Za chvíli přišla odhlášla a jelo se dál, připravit další 413.0 z depa na Pn 6562 nabídnout vlak a další a další.

Je to radost, když jsou okolo lidé, kteří to berou vážně. Je skvělé slyšet v telefonu "Zde Drnov, Přijmete vlak Os 1507", je hrozné slyšet "nabízím vlak, je nějaký osobní". Mám to štěstí, že na našich setkáních slyším tu první, správnou variantu. Stejně tak je radost spolupracovat se strojvedoucími, kteří se věnují vlaku, čekají na pokyny výpravčího ať už mají osobák, rychlík nebo posunují se zálohou ve statnici. To pak není problém řídit ve stanici 2, 3, 4 vlaky najednou. Opravdu velké díky všem účastníkům za jejich zodpovědnost a perfektní přístup.

Další milé překvapení mě čelako někde mezi 12 a 13 hodninou modelového času. U Rumburku bylo vyhrazené místo pro odevzdávání dokončených SJŘ a odebírání nových. Někdy ve zmiňovaném období přišel strojvedoucí, odvezdal SJŘ a konstatoval, že si další nevezme, protože na tuto session už je vybráno. Co je na tom milého? No právě to, že už SJŘ nebyl. Všechny byly rozebrány. Žádné vyvolávání "volný strojvedoucí, kde je volný strojvedoucí". Prostě to fungovalo. Krása. Zase děkuji všem.

Jak to tedy bylo s provozem v Rumburku? No v první session, to bylo trochu složitější. To je vždycky než si člověk zvykne. Sice už jsem měl odježděnou nultou session doma "na papíře", ale v reálu je to jiné. Musel jsem si zvyknout na ovládání stanice a provoz v ní. Někomu se zdají přepínače v řadě simulující páky nepřehledné, ale dá se na to rychle zvyknout. Po pár vlacích víte, že od Drnova na 3tí je výhybka 3 a 5 nahoru a 6 a 8 dolů a podobné kombinace.
V některých částech dne byla náročné vystavit všechny lokomotivy z výtopny na jednotlivé vlaky, ale to jsem vyřešil tím, že jsem si vždy v mezerách mezi vlaky připravil ve výtopně stoje na odjezdovou kolej ve správném pořadí. V tom samém pořadí jsem si připravil do držáku Fredi a lokomotivní kartu a vystavení stroje z výtopny bylo potom otázkou několika vteřin skutečného času, tj. několika minut modelového času. Opět tomu pomáhal zodpovědný přístup strojvedoucích, kteří nastupovali včas do služby, nahlásili se strojmistrovi, vyzvedli si lokomotivu a měli dostatek času na přistavení stroje a přípravu soupravy.
Další náročnější činností byla příprava zátěže pro nákladní vlaky. Rumburk nemá oddělenou nákladní skupinu jako Moldava, ani nemá výtažnou kolej. Složení layoutu i GVD s tím počítalo. Veškerý posun probíhal přes jiříkovské zhlaví. Byla zde dostatečně dlouhá výtažná kolej a k dispozici staniční záloha. Tzn. posun jsem mohl dělat kdykoliv v pauzách mezi vlaky. Někdy jsem si posunoval sám, někdy si ke mě přišel některý ze strojvedoucích udělat "vloženou šichtu". Zvládat se to dalo. Myslím, že pátou session byl v Rumburku jako výpravčí Tomáš a taky to bez problému zvládal. Já mu jen občas vypomohl právě na posunu.
Jaký z toho mám tedy závěr. Podle mě je Rumburk na cca 1,5 člověka. Ano byl připojen jen z jedné strany a byl k tomu připraven i GVD atd. Námitek se jistě najde spousta. Ale nic to nemění na tom, že pokud jsem byl v roli výpravčího a zároveň signalisty, tak nám šla komunikace o tom, na kterou kolej přijmu vlak, rychleji než 2 lidem. Prostě jsem se rozhodl, že Os 1509 přijmu na kolej č.3 a rovnou jsem si tam postavil vlakovou cestu. Nemusel jsem shánět kde mám signalistu, čekat než s někým domluví a pak se s ním dohadovat jakou vlakovou cestu má postavit. Vyčlenit jednoho člověka jako strojmistra je dle mého zbytečné mrháni lidmi. To zvládne i výpravčí, jen se na to musí pečlivě připravit a musí k tomu být uzpůsoben GVD. Totéž je s vedoucím posunu. Ten nemá práci na celých 24hod. jen v určitém období. Když tedy nebudeme z Rumburku dělat velký dopravní uzel a vlakotvornou stanici pro celý layout, tak je podle mého použitelný. Prostě to je stanice na jednokolejce, kde je jednoduchá osobní doprava, která občas odvěsí nebo přivěsí poštu a spěšniny. V nákladní dopravě sem přijede Mn, který obslouží místní zátěž, příp. zátěž pro nějakou malou lokálku a hotovo. Občas stroj odstoupí do výtopny na zbrojení.

Provoz na lokálce. Osobně jsem na lokálce nebyl. Vím, že tam dirigoval Boco a všichni si to pochvalovali. Velkou pochvalou pro mne bylo, když přišlel Pavel a poděkoval mi za Mn na lokálce, že byl napsán tak akorát. Jsem rád, že se mi to tak povedlo. Radost mi taky dělalo, když jsem přes modul viděl a slyšel strojvedoucí v Mochově, kterak se hlásí dispečerovi, žádají o povolení odjezdu nebo posunu apod. Název dirigent si Boco opravdu zasloužil, vždyť to byl koncert, zajistil dopravu na celé lokálce. Žádné zpoždění, osobní doprava, Mn pro běžnou zátěž i řepnou kapmaň jezdili jak měli. Žádnému strojvedoucímu  nedovolil přetěžovat vlaky. Kolikrát jsem slyšel jak si strojvedoucí vypráví, že měli řepný manipulák a dirigent jim dovolil vzít maximálně 7 vozů, protože se jich na kolej víc nevejde. To je opravdu jako když posloucháte orchestr.

Jak se říká "to nejlepší naposled". Při přípravě jsme pořád uvažovali o tom, jak to bude s tím Rumburkem, a jestli nebude brzdou provozu a tak. Už od přípravy GVD jsem věděl, že nejtěžší stanicí bude Černá nad Úpou. Ona je to totiž obyčejná nácestná stanice s jedním skladištěm, kam má přijet 2x za den manipulák a vyměnit vozy na VNVK a u skladiště. Poslední rok má ještě odbočku do malé vlečky na pár vozů nebo na opravdu malou lokálku, kde projedou 3 páry osobáků a jeden manipulák za den. No a z takovéhle staničky jsme vyrobili, přidáním odbočky, odbočnou stanici, která k sobě měla napojenou celkem velkou lokálku v úvrati vzhledem ke zbytku layoutu, výtopnu a v dalším směru ještě výhybnu simulující další část železniční sítě. Ve výtopně zbrojily některé stroje osobních vlaků na hlavní trati a některé stroje z lokálky. Přicházelo sem uhlí hněde i černé pro zbrojení strojů. Za výtopnu se odstavovala osobní souprava. Ve výhybně probíhalo vykládání hnědého uhlí a nakládání černého uhlí. Ve stanici byl čilý posun při přípravě místní zátěže, zátěže pro lokálku z několika Pn vlaků a zpět příprava místní zátěže, zátěže z lokálky pro několik Pn vlaků. Některé situace se musely řešit přesně podle RZG, protože jinak by na ně nezbyla volná kolej. Černá nad Úpou byla z pohledu provozu nejsložitější stanicí v layoutu. Vše předpokládalo, že budou jezdit vlaky bez zpoždění. Tohle vše se podařilo a za celou dobu nebylo žádné zpoždění. A tohle všechno po celých 7,5 session řídila Johanka. Za to má můj velký obdiv!

Všechny krásy provozu jsme si užívali 4 dny od čtvrtka do neděle.Odjezdili jsme 7,5 session, tedy víc než týden, nádherného provozu ve II.epoše s postupným přechodem ke III.epoše. Od ježdění nás "zdržovalo" jen jídlo a spaní. Večer jsme končili někde mezi 23 a 24 hodinou a tak nám zbyl ještě čas a síly k tomu si posedět a popovídat o všem možném. Tak jak to na setkáních běžně bývá.

Fáze čtvrtá, nejsmutnější, balení

Nedá se nic dělat. Všechno musí jednou skončit. A tak skončilo i toto nádherné setkání. Náhoda tomu chtěla, že se skutečný i modelový čas zastavil přesně ve 12hod. Ozvalo se poslední "Čas stojí". Pak následovala společná fotografie, krátké připomenutí postupu demontáře layoutu a ještě před obědem jsme začali sklízet vozidla. Zde jsme postupovali podle předpisu S2, který jsme úspěšně vyzkoušeli již v Jaroměři a zde jsme si potvrdili, že to má své opodstatnění. Uklizení vozidel proběhlo čistě, rychle a bez zničení vozidel atd. Vždyť si to budete moci přečíst v předpisu, jen co se nám ho podaří vystavit na stránky. Potom poslední oběd a už jsme začali postupně demontovat, DCC, elektriku, layout atd. Pak to všechno naložit do aut a doma ještě vyložit uklidit na místo. To je celkem dost práce, ale stojí to za to.

Co říct na závěr? To, co tu zaznělo už několikrát. Moc děkuji všem účastníkům setkání. Sešla se super parta a tento prodloužený víkend jsem si opravdu užil. Setkání je za námi, tak hurá do příprav dalšího. Doufám, že bude zase takto povedené.

Josey

 Další reportáže:
Tomáš
Boco

Propozice