Haló...., tady RokyTTnice 2014

aneb jak  za devět dní zestárnout o nejmíň 9 let - naše návštěva akce Zababova v Rokytnici v Orlických horách.

Sobota
Den“D“ začíná. Venku poprchává. Mikulda s Petrem se snaží urychleně naložit moduly. Před námi je pětihodinová cesta. Občas prosvítá sluníčko. Že by svítalo na lepší časy? Za námi je tříměsíční maratón příprav. Cestou přemítám: někdo dělal mrtvé brouky, někdo pracoval za několik dalších. Odhodlání některých bylo až sebezničující. Došlo k několika přestřelkám. Po x stovkách hodin práce vznikla x - tá varianta grafikonu. Jaké to asi bude? Po všech možných událostech kolem organizace akce se mi ani do Rokytnice nechce. Všechny ty zbytečné hádky kolem a přístupu mnohých stylem „ono se to“ mi chuť se setkání zúčastnit moc nedávají. Na loňských Zákupech jsem tvrdila, že je to nesmyl, letos jsem nesměla dělat tiskovou mluvčí...No, tak uvidíme, jak to všechno dopadne.

Jsme na místě, ještě není ani 15 hodin. Všichni přijíždějí a začínají vykládat moduly. Layout se rychle rýsuje a ještě večer vše stojí na nohou. Na pokec přijíždí Míra s Luckou. Rádi by po půlnoci pomáhali se stavbou, ale byli jsme rychlejší smiley

Neděle
Jdeme spát s tím, že ráno už nás čeká jen kabeláž a vozidla. Dopoledne rychle utíká, všichni zodpovědně spolupracují. V 16:45 začínáme jezdit. Je nás málo, takže růžové sešiťáky fasují výpravčí rovnou do stanic a budou si sami odchytávat dušičky smiley, eventuelně si vlak odjedou sami. I tak ale vynecháváme některé jízdní řády, řešíme drobné provozní závady ve stanicích. Končíme ve 22:30 polednem prvního provozního dne. Do půlnoci hodnotíme provoz. Z češtiny přes angličtinu do němčiny a zpět to celkem trvá. Takže spát jdeme opět až zítra smiley. Němečtí přátelé s některými z nás předělávají DCC, což bylo největší závadou dnešního dne.

Pondělí
Dopoledne čistíme koleje, řešíme nedostatek strojvedoucích. Nejsou ani výpravčí, Žamberk nechce výpravcovat nikdo z přítomných, ujímá se toho Petr. V 15 hodin konečně dojíždíme první sejšnu a hned začínáme sejšnu druhou. Snažíme se rozdávat už všechny sešiťáky, ale nevychází to. Kritický nedostatek strojvedoucích mezi čtvrou a sedmou ranní hodinou je neúnosný. Do provozu musí jít i výpravčí mezilehlých stanic, i dispečeři. Provoz končíme ve 22 hodin reálného času (19 hodin druhé sejšny). Následuje opět diskuse, řešení provozu, zapisování služeb do stanic. Vypadá to, že měnit služby jako na dráze v 6 a 18 hodin není zrovna dobré řešení. Spousta z nás má pak v hlavě zmatek. Hodnocení dne bylo kladné, DCC už fungovalo tak, jak má. Drobné závady na vozidlech se řešily operativně. Po oficiálním sezení se baví každý po svém – někdo za zvuku kytar, někdo řeší provoz modelový, někdo reálný.

Úterý
Začínáme opět v našem malém počtu. Opět nejezdí všechny vlaky. Nutno ale podotknout, že se s tím počítalo, a tak většina žlutých sešiťáků zůstává tedy ležet. Vydávají se pouze bílé, které i tak zajišťují hustý provoz. Opakuje se včerejší situace – nástup sedmi až deseti strojvedoucích v rozpětí pár minut není za daného počtu přítomných realizovatelný. Volám SOS smiley. Předseda to nevydrží a „prodává“ svoji rodinu. Vítězím. Odpoledne přijíždí Hanka s holkama, navečer i náš předseda s Johy. Před koncem dnešního provozního dne začínáme čtvrtou sejšnu. Večer je opět nekonečně tlumočené hodnocení dne – drobné nedostatky s vozovými kartami a poštovními vozy ale provoz jako takový neohrožují, tudíž vládne všeobecná spokojenost.

Středa
Někteří účastníci odjeli, jiní se zase nedostavili, takže Hanka, která nám tu jako posila zůstala, kritický nedostatek strojvedoucích už nezachrání. Jezdí už opravdu všichni a někteří zvládají i několik souprav najednou. Někteří němečtí přáTTelé jsou nazváni motorovou myší – téměř každý svůj sešiťák fasují téměř na čas nebo už několik minut zpožděný, ale během se snaží čas dohnat smiley. Jen aby se nám provoz nezastavil! Odpoledne už je situace lepší a začínají se vydávat i žluté, tedy ne zcela nutné pro provoz, sešiťáky. Večer už jezdí všechno bez problémů. Přijel nás podpořit i náš předseda s rodinkou. Hodnocení dne výjimečně není, neboť se začíná stavět polská část layoutu.

Čtvrtek
Uf. Státní svátek. Je nás snad už dostatek. Ale nikdo kvůli náročnosti nechce do Michalovců, takže tam musí pan majitel s konstruktérem. Většině se zalíbil systém možné výměny stanic – vyzkoušet si něco nového, a tak je kolem tabule celkem rušno. Chvílemi to vypadá, že se hrají šachy. Během dne je provoz hustý a pestrý. Josey s rodinou i Olda s rodinou si to velice užívají. Vlivem zahuštění a provozem všech vlaků dochází k několika zpožděním, začínají se objevovat chyby v oběhu vozidel, nesouhlasí vozové karty, ale výpravčí si s danými situacemi většinou poradí, pokud tedy mají čím vlakové soupravy odvézt. S novou sejšnou, tedy šestou, začínají jezdit také speciální vojenské přepravy (červené sešiťáky). A také se k nám plynule připojuje bez problémů polská část layoutu. Večerní část provozu končí s totálně ucpanými Michalovcemi, na čemž má nemalou zásluhu náš předseda jako vedoucí tamního posunu. Na jeho obhajobu ale nutno říci, že se tam sešlo mnoho vlakových souprav předpůlnočních i půlnočních, ze sešiťáků bílých i žlutých a navíc tam dorazila speciální vojenská přeprava. (pozn. předsedy: Ovládání stanice bylo úplně v pohodě. Závěrová tabulka byla zcela logická, i když občas někdo trvdí, že ne. Michal odvedl veliký kus precizní práce. Až se zase někdy rozhodnu jít do jiné stanice, tak tomu musí předcházet daleko větší příprava pomůcek a studium provozu ve stanici.) Večer se oficiálně česko – německo – polsky zhodnotí celodenní provoz a poté se všichni rozcházejí do skupinek vyměňovat si své dnešní zkušenosti a porovnat své nápady a připomínky. Diskutéři se rozpouštějí v brzkých ranních hodinách.

Pátek
Prší. Je pochmurno jak venku, tak uvnitř. Začíná se jezdit, ale protože noční vlaky mají zpoždění a popůlnoční už dávno vyrazily, nastává ten správný chaos. I z Michalovců se ozývá: „tak na to já nemám“, za chvíli odtamtud prchá Míra (ani se mu nedivím) a Michalovce jedou bez vedoucího posunu. Psychicky to nevydrží Michal a jde tam Petrovi pomoci. Nezalekne se ani cedulky „pozor kouše“, kterou si včera vysloužil od Johanky. Já neustále hledám strojvedoucí k vlakům, kteří nemohou logicky být na vlaku, který ještě nedojel. Ještě že mám k dispozici záložní sešiťáky, a tak se zjišťuje, že chyba není na dispečinku, ale stále někde na trati. Celý provozní den jakž takž vychází, ale čím dál více je nutné vyhledávat strojvedoucí. Morálka zřejmě už po tolika dnech vázne. Při přebírání sešiťáků se už ozývá jen uf, haha, kleinebahn,…Dopoledne se objevuje na zdi jakési lejstro - Rokyttnická výzva. Dost dobře ji nechápu a hlavně mi vůbec nesedí s její hlavní myšlenkou slušnosti. Asi jsem z jiného světa. Do večera pak na štěstí zjišťuju, že z jiného světa nejsem sama smiley. Večer se koná tradiční hodnocení dne a byli jsme zváni na schůzku sekce (na kterou dorazil i náš předseda), kde se měl prodebatovávat chod sekce a jiné. K nemilému překvapení mnohých se místo toho konalo velmi špatné herecké představení spojené s veřejnou popravou. Žádná diskuse, žádný chod sekce, dokonce i pan TT Zababovský sekční mlčí. Připadám si jak Alenka v říši divů - nechápu. Už vidím, jak dorazím domů a bude se na konfeře řešit to či ono. Opravdu je mimo mé chápání, proč se důležité záležitosti minimálně nepředjednají tady. Pominu – li, že někteří členové tu jsou svými podpisy, aniž by tu byli, ale ani nevědí, pod co byli podepsáni. Jen doufám, že toto se v našem klubu nikdy nestane.

Sobota
Moc jsem toho nenaspala. Přemýšlela jsem, co to včera mělo být. Pozoruji různé diskutující skupinky, z každé většinou slyším: „veřejná poprava, proč se neprobíralo tohle a tamto?“. Nechápu - dospělý a inteligentní lidi! Kromě atmosféry, která by se dala krájet, se nám zahušťuje i provoz. I strojvedoucí občas stojí frontu na sešiťák smiley. Podle grafikonu už jezdí všechny vlakové soupravy a vypadá to, že všechny stanice už jezdí bez zádrhelů. Občas se sice najdou nějací kochálisti, kteří si neuvědomují, že zdržují provoz, tím narušují dopravu, a kazí hru všem ostatním. Jako strojvedoucí se občas objevují návštěvy, za které se hostitel dušuje, že jsou provozu znalí, ale sotva vyjedou, zjistí se, že neznají návěsti a někteří dokonce neumí číst ani jízdní řád! Když se krátce po deváté večer ozve:“ čas stojí“, přiznám se, že jsem ráda. Poslední sešiťáky před půlnocí poslední – deváté - sejšny se rozdávaly velice těžko. Nicméně jsme to zvládli a sejšnu jsme i dnes bezproblémově dojeli. Následuje tentokráte opravdu velmi krátké zhodnocení – všichni si to užili, provoz byl plynulý, bez závad. A následují volné jízdy, které se využívají k deponaci vozidel do stanic k majitelům. Někteří začínají už uklízet, někteří diskutují o provozu, jiní o situaci, která nastala. Mnozí jdou spát opět až zítra smiley

Neděle
Po snídani se uklízejí vozy, demontuje se kabeláž i celý layout. Kolem oběda už na nohou nestojí téměř nic, všichni balí a rozjíždějí se opět ke svým domovům, do všech možných koutů Čech, Moravy, Polska i Německa. My jsme při balení přišli o Hynčice, je nám velice líto Hynkovy práce. Dva moduly z doby dřevěné odjíždějí k nám do klubovny, aby splňovaly požadovanou zelenost smiley.

Před námi je opět více jak pětihodinová cesta. Je ticho. Ti dva přede mnou si myslí, že spím. Já ale opět přemítám. Je mi z toho všeho tak nějak na nic. Nechtěla jsem sem jet a asi jsem ani neměla. Marně hledám nějaká pozitiva: setkání s kamarády, grafikon fungoval, po layoutu se proháněly nádherné soupravy i vozidla. Práce sice není zbytečná, protože ostatní se baví, ale nikdo za tím nejspíš nevidí ty stovky práce pro ostatní. Asi to ani pochopit nemůžou. Pochopit to může pouze ten, kdo celou přípravu a práci pro ostatní zažije na vlastní kůži. Když jsme v únoru v naší klubovně připravovali Rokytnici, byla zábava a možná jsem se i těšila. Teď už mohu na závěr říci, že já jsem si setkání, co se týče atmosféty, neužila, a obrazně řečeno, opravdu tam naše rodina zestárla o několik let.

Statistický úřad smiley

Setkání trvalo 9 dní. Projeli jsme 9 provozních dní (sejšen). Nejaktivnější strojvedoucí vyjel 60 sešiťáků, co se týče času, nejlepší strojvedoucí byl v práci 8781 minut. Pro nejlepší jsem měla připravené i odměny, ale nějak se vytratilo ze setkání ukončení, což mě ale už ani nepřekvapilo, neboť i o zahájení jsme se museli hlásit.

V době ukončení provozu bylo po celém layoutu 791 nákladních vozů, dva vozy převrácené v tunelu mimo profil a jeden vyřazený WLAB v Drnově, k tomu cca 50 až 70 hnacích vozidel a osobní vlaky.

A na závěr: Předsedo, že nedopustíš v našem klubu takovéhle jednání? smiley

Pondělí (poznámka pod čarou)
Sotva přijdu z práce, už se valí z fóra informace, že se bude na novém vláknu řešit chod sekce TT Zababova. Ach jo. Neříkala jsem to? :-x

Fotodokumentace

A jsme tady...stavba, vybalování. Bez toho se žádná akce neobejde.

A my jsme tu také. Původně to v takovémhle počtu nebylo plánováno, ale nakonec to vyšlo. Olda a spol. pracovali tak rychle, že se nedali na fotkách ani zachytit.

Mně z toho všeho šla hlava kolem. Ještě že se našla tak skvělá masérka, která mě zachránila od úplného šílenství

Hádanka, ale musíte dál číst pomalu...Co je to za otvory? Nápadů byla spousta, neuhodl nikdo. Všichni nakonec nevěřícně zírali na místní Michalovské hodiny.

Zácvik, diskuse, kontrola produktivity práce...někteří jsou jediněční! A pak že chlap nezvládne víc věcí najednou :-)

Šachový turnaj ala rozpis služeb, ruční výroba grafikonu a pozor - autor kouše :- )

Provoz v Michalovcích - ostatní stanice jsme si publikovat zde netroufli.

Práce je koníčkem...ani ve volném čase se někteří zaměstnanci nehodlají své práce vzdát. Jen trošku ve zmenšeném měřítku :- )

Z provozu: po layoutu jezdily dlouhé i kratší vlakové soupravy, bylo se na co koukat.

A je to! Na závěr něco málo ze zákulisí.

Text: Zorka, Josey
Foto: Zorka, Hanka