Jednou takhe ve středu ve 20 hodin večer mi volá Míra. "Hele, co děláš? Kámošovi se rozbilo auto a potřebuji mu zavést náhradní a to rozbité dovést domů. Potřeboval bych druhého pilota". "OK, kdy a kam pojedeme?" ptám se. "Je to v Murska Sobota. Odjíždíme v 9, zítra do 08:00 musíme předat auto a v 15hod. jsme doma, pak zase něco mám..." odpovídá. "Murska Sobota? kde to je?". "No ve Slovinsku, 750km, asi 8 hodin cesty, proto potřebuji toho druhého pilota." "OK, prověřím co je v práci a ozvu se". Trochu mě to překvapilo, ale přece nenechám jet Míru samotného. Tak honem zavolat kolegům do práce a narychlo domluvit, že druhý den nebudu k dispozici. On je to ten kámoš, co létá s horkovzdušným balónem a jel na mistrovství světa v balónovém létání. (viz zde)
Ještě pár telefonů, odeslat pár nejnutnějších e-mailů. Hanka mi připravila svačinu, kafe, abychom neusnuli, do kapsy strčila 10€ a můžeme vyrazit. Díky různým okolnostem jsme vyrazili kolem 22hod. na trasu Praha - České Budějovice - Dolní Dvořiště - Linz - Graz - Murska Sobota.
Cesta probíhala celkem dobře. První zádrhel byl sníh, který začal padat. To nám radost neudělalo. Honil nás čas, ale museli jsme zpomalit, přeci se nezabijeme. V Českých Budějovicích jsme nějak "minuli" Tesco, tak jedeme bez dokoupené svačiny. Není čas, není čas.
V Dolním Dvořišti dotankujeme plnou nádrž a vyměníme eura. A ejhle není tu žádná směnárna, no nic, tak jedeme dál, třeba něco potkáme cestou. Potkali jsme. Tunel, kde se platí mýtné. Cena je 4,5€, ještě, že mi Hanka dala ty peníze co jsme měli doma. Jedeme dál. A hele další tunel s mýtným. Dobrý ještě máme 5,5€, tak to dá. Oni tu chtějí 8€. Vylovíme po kapsách drobné a naházíme do automatu papírovou 5€ a tři kovová eura. Display ukázal 7€. Za námi už čekají tři auta. Co teď? No nic, stornujeme operaci a zkusíme znovu. Automat nám vrátil sedm euro. No to je paráda. Je nejvyšší čas stisknout tlačítko "Help", lámanou angličtinou vysvětlit obsluze co se děje. Po deseti minutách dohadování nám otevřeli jinou kasu, nechali nás zaplatit v korunách a můžeme pokračovat dál. dalším 20 minut pryč. Teď už nás snad nic nezdrží.
06:20 - vpravo je Graz, to bychom měli stihnout, jedem po dálnici, za chvilku jsme na hranicích. 06:50 - hranice - nemáme Slovinskou dálniční známku -15€. Zkusíme zaplatit českými korunami. Nelze. No nic, tak zkusíme někde vyměni. Směnárna tu není. Jediné co tu je se bufet, tam nám taky nepomohou. Naštěstí jde zaplatit kartou. Dalších 20 minut pryč. Tak honem do auta a jedeme dál.
07:45 - konečně jsem na místě. Máme 15min k dobru. Tak se nám to podařilo. Jen přeložit věci, kluci můžou zapojit vozík s balónem a jet závodit. My sedneme do auta a vyrazíme k domovu
08:02 - jsme 2km od hotelu. Ta spojka je na tom hůře než jsme mysleli. S tou Alpy nepřejedeme vrátíme se k hotelu a vyřešíme co dál
08:05 - jsme 700m od hotelu. Spojka opustila auto i nás a ani se nerozloučila
08:10 - začíná maraton telefonátů. Musíme nechat opravit auto a uvidíme co dál
13:10 - Dobrá zpráva: sehnali jsme autorizovaný servis, odtah na auto, domluvili opravu. Špatná zpráva: auto bude opravené až příští týden v pondělí. Už toho máme dost, od včerejška jsme naspali, moc jsme toho nesnědli a už jsme měli být dávno na cestě domů.
Jak se dostaneme domů? Vzhledem k tomu, že jsme na výpravě já a Míra, padla jednoznačná odpověď: Domů pojedeme vlakem. Zase pár telefonátů, Hanka koukla na internet a za chvíli máme v telefonu zprávu. Vlak odjíždí v 18:19 z Mariboru. To je paráda. Kluci ještě stihnou odpolední disciplínu a potom nás odvezou na nádraží. My máme čas najíst se v místní restauraci a trochu si odpočinout.
17:15 - jsme v Mariboru na nádraží. Všechny problémy jsou za námi a čeká nás další část výpravy. Ta, na kterou se celé odpoledne těšíme. Jdeme koupit lístek. Pro jistotu kupujeme lístek Maribor-Pardubice (Česká Skalice jim nic neříká) a zpět + místenku na vlak z Vídně. Zpáteční jízdenka je o 40€ levnější než jednosměrná. Ještě máme tak akorát čas prohlídnout si nádraží a udělat pár fotek.
18:19 - odjíždíme vlakem EC150 EMONA směr Wien. Cesta nám dobře ubíhá. Diskutujeme o vlacích, modelech, modulech, co ještě musíme připravit na setkání v Zákupech 2014 apod.
21:57 - vystupujeme ve Wien Meidling. Musíme zjistit ze kterého nástupiště odjíždí R406 Chopin. Na centrální ceduly s odjezdy je vlak trochu jinak označen. Směr je Warzsawa, což nás trochu mate. U prostřed diskuze zda je to ten správný vlak, se za námi ozve. "Chlapi, kam jedete?" No proč, bychom nemohli v deset večer potkat uprostřed Vídně čecha ? Slovo dalo slovo. Vlak to je správný a ještě nám poradil, kde sehnat hambáče. Míra doběhnul k nejmenovane firmě s velkým M ve znaku. Ještě inspirativní fotku pro Čertíka a už se blíží Taurus a za ním 12ti vozový rychlík.
22:31 - sedíme ve správném voze, na svých místech a odjíždíme směr Břeclav - Brno - Česká Třebová - Pardubice
23:43 - Břeclav procházíme kontrolou dokladů, probíhá posun a sestavení nové soupravy a odjezd.
02:43 - vystupujeme na třetím nástupišti v Pardubicích. Projdeme podchodem a jsme v nádražní hale. Od dob, kdy jsem jezdil za babičkou se skoro nic nezměnilo. Stačí jen trochu přivřít oči, odmyslet si automat na kafe a novou prodejnu novin a je tu nádraží uprostřed IV. epochy. Koupíme si lístek do České Skalice a Malých Svatoňovic.
04:31 - odjezd, přestup v Jaroměři.
06:09 - vystupujeme na nádraží v České Skalici. Domů už dojedu autem. Není to stylové, ale musím ho odvézt.
Celá akce se nějak zkomplikovala. Přijeli jsme o 15 hodin později než jsme potřebovali, ale cesta vlakem nám to všechno vynahradila.
Josey