Týnec nad Labem 2016

„A mně je to jedno…“ odtušila jedna ze tří nádherných účastnic setkání na fotografovu prosbu, aby mu zapózovala a zdvihla svou ruku k plánu layoutu, vylepenému nad parapetem tělocvičny, na který se ladně uvelebila, majíc sešiťák elegantně pověšený na šňůrce a klipsu kolem krku místo náhrdelníku. Fotograf si v duchu pomyslel, že své rčení o Olince Schoberové jako nekrásnější české topičce bude asi muset poopravit, ale rozumně neřekl nahlas nic zbytečného a jen se usmál.  Rozsoudit nerozsouditelné, totiž která ze tří účastnic by byla tou jedinou pravou nástupkyní filmové Jessie, se mu nechtělo. Řekněme, že všechny tři ….

Setkání v nově objevené hale v Týnci (v Malých Svatoňovicích bohužel v tomto školním roce 2016/17 je hala plně obsazena vysokými počty studentů) bylo co do počtu účastníků i layoutu komorní.  Hlavní trať z Nového Mesta přes Kokavu, Malé Svatoňovice s černouhelným dolem, Černou nad Úpou, do jejíhož obvodu byla zaústěna vlečka Lomu Petr (něco červeného) Bezruč, Drnov, Svor s odbočku místní dráhy přes Horní Hádkov do Kouřimi končila v Moldavě, z níž přes její české zhlaví s výtažnou kolejí pokračovala lokálka do Nového Oldřichova, Samopší a Mochova.

Halu objevil majitel lomu, který na úspěšném uspořádání setkání má velkou zásluhu.

Menší rozsah layoutu nebyl na újmu provozu. Odjeli jsme v čase 1:6 (pouze první jedna a půl sejšny byl čas 1:5) pět a třičtvrtě provozního dne, začali jsme ve čtvrtek v 11:08 a skončili v neděli v půl jedné. V sobotu večer jsme se věnovali debatování, povídání a celkovému odpočinku.

Silnou stránkou setkání byl GVD zkonstruovaný Sašou Vrtělem: pro správný počet účastníků, dobře vyjezditelný, obsahující neklamné znaky jeho rukopisu: relační nákladní vlaky, motorové rychlíky a divoký rej Blm a M 131.1 na lokálce do Oldřichova a Mochova – jeden z méně zkušených výpravčích nazval části nákresného jízdního řádu mezi Oldřichovem a Mochovem „bermudskými trojúhelníky“ – a pravda, sem tam se nějaký přípojný vůz ztratil či zatoulal k velkému zármutku tvůrce, který z pozice zátěžového výpravčího nebo hlavního výpravčího v Moldavě namátkově plnění svého GVD sledoval a s útrpným výrazem přenášel zapomenuté vlečňáky, pošty a kursáky do stanic, kde by se tou dobou podle GVD měly nacházet, pronásledován nevraživými pohledy výpravčích, kteří už se radovali, že kursák nedošel, tedy si ušetří posun.

Výborným nápadem je rozkaz o zavedení GVD po vzoru velké dráhy – všechny špeky a provozní upozornění byly přehledně sepsány po stanicích, účastníci se na ně mohli v klidu připravit už před setkáním.

Stížnosti strojvedoucích na nudnou a nezajímavou službu na motorových vlacích do Kouřimi se konstruktér snažil vyřešit přestavovacími nákladními vlaky s přepravou cestujících. Motorový vůz M 131.1 měl normu 2 náprav, výjimečně 4 náprav, takže v Kouřimi strojvedoucí po příjezdu pravidelně žádal o svolení k posunu, aby přivezený vůz odvěsil na určené místo a přivěsil vůz jiný, odesílaný z Kouřimi do světa via Svor. Silo ZZN, Tuzex, spěšninové skladiště i VNVK v Kouřimi tak byly pravidelně zásobovány vozovými zásilkami stejně, jako tomu bylo ve skutečnosti až do 90. let např. na trati Opočno - Dobruška.

V pátek přijeli kolegové s úzkou (TTe) a připojili své moduly k layoutu vytvořením trati Tetín místní nádraží  - Pacova hora - Domašín. Jako v minulé reportáži nezbývá než napsat: úzká se musí vidět a zažít, popis je suchý a nevýstižný.

Bohužel, personální situace na úzkokolejce byla trošku složitější, než na normálním rozchodu. Prostě nejsou lidi. Druhý fíra dorazil až v neděli ráno a proto bylo nutné zredukovat počet vlaků na polovinu. Větších pauz mezi vlaky využila traťovka k údržbovým pracím na výhybkách bez potřeby výluky.

Na tomto menším provozním setkání se sešli členové klubů Trati 3b – Modulové železnice Podkrkonoší, zababovské sekce TT – provoz, KŽM Kokava, Railnet, frakce TTe, jakož i účastníci – volní členové a modeláři bez jakékoli klubové či modelářské příslušnosti. Přirozeným vývojem jsme se tak dopracovali do stavu již běžně praktikovaného našimi kolegy v FKTT (Freundeskreis TT – Module) v Německu: není důležitá sekční nebo klubová příslušnost, nýbrž chuť a možnost aktivně se účastnit přípravy setkání i provozu na něm.

Poděkování patří všem účastníkům za čtyři dny bezvadného provozního ježdění. Setkání tak mělo jedinou vadu – bylo krátké.

Takže, ahoj příště, přáTTelé, protože pokud je vaší srdeční záležitostí modulový provoz, jste srdečně zváni!

Týnec 2016