(Malé Svatoňovice, 8.5. až 12. 5. 2013)

 

Spolupráce

Přestože tato akce nebyla v kalendáři akcí Zababova, myslíme si, že si zaslouží dát o sobě vědět už proto, že nápad uspořádat letos květnové setkání v Malých Svatoňovicích vznikl loni v zababovské Rokytnici.

Váhání zababovských členů i jejich hostů, zda v Rokytnici pořádat setkání každý rok, vyústilo v zatímní rozhodnutí, že se přidržíme dvouletého rokytnického cyklu.

Jenže části členů (zejména z Agrární frakce) bylo líto letošní květnový termín nevyužít – převažuje mezi nimi totiž názor, že investice do infrastruktury a vozidel je přece jen potřeba amortizovat na častých provozních setkáních, nikoli umořovat jejich skladováním doma.

 

Další hala se zázemím

A tak jsme přivítali nabídku Honzy Dvořáka, který je zároveň členem spřáteleného klubu Modulové železnice Podkrkonoší – trať 3b Jaroměř – Trutnov, který objevil halovou tělocvičnu s dvěma galeriemi v areálu střední školy v Malých Svatoňovicích s možností ubytování a stravování v místě, vše se správci dojednal a nabídl tak místo k uspořádání soukromého pokusného setkání.

Nutno říci, že Honza našel velice dobrou halu s ubytovacím a stravovacím zázemím, která se může hrdě vyrovnat Zákupům. Problémem je ovšem odjezdová cesta: sklon je strmý (drážním řešením by asi byla Löcherova ozubnice), vleky velké a těžké, přední nápravy automobilů adhezně naprosto nedostatečné. Ale sousedé milí a vlídní, takže dodávka, lano a řidičský um vyřešily i tuto krizovou situaci. V zimním období je tak hala nedostupná, pokud tedy nebude realizován návrh napříště dopravovat moduly na setkání vlakem a ze stanice Malé Svatoňovice k hale MUVkou s vykládkou na širé trati u přejezdu před sudým vjezdovým návěstidlem.

Původní propozice tohoto ryze provozního setkání najdete zde.

Z nich je zřejmé, že organizátoři kladli důraz na provoz podle 24hodinového GVD, nebyly plánovány žádné volné jízdy. Takový byl i skutečný provoz: začínali jsme před devátou, přestávka na oběd byla od půl dvanácté do půl jedné, večeře od půl šesté do půl sedmé, končili jsme ve 23:00.

Dvanáct zababováků s rodinnými příslušníky tedy prožilo pět nezapomenutelných báječných dnů v tělocvičně v Malých Svatoňovicích.

Místo má své zvláštní kouzlo, neboť těsně vedle tělocvičny vede úsek právě trati 032 (3b), a tělocvična je doslova na dohled od sudého vjezdového návěstidla žst. Malé Svatoňovice. Kolejiště 1:1 tak bylo opravdu v sousedství kolejiště 1:120 – ostatně, v kuřáckých pauzách někteří členové odborně sledovali, jak si vede „konkurence“ od velké dráhy při rozjezdu do stanice, když výpravčí nestavěl včas.

Dalším zajímavým prvkem byla možnost shlédnout celé naše 110 metrové kolejiště z ptačí perspektivy (z prvního nebo druhého patra galerie tělocvičny). Zvlášť pohled z druhé galerie, odhadem ze 7-8 metrů výšky, byl úchvatný.

Popis layoutu

Příchozí tak měli na dlani celý náš letošní layout, který byl s nadšením přijat také pro svoje geniální prostorové řešení - nemuselo se nikde podlézat.

Hlavní trať vedla ze stanice Černá nad Úpou přes zastávku Jehličná do odbočné stanice Česká Skalice a dále do Drnova a do Michalovců.

Přitom úsek Česká Skalice – Drnov byl dvoukolejný s pravostranným provozem, na vjezdech do jednokolejných stanic Česká Skalice a Drnov byly spojky, úsek Drnov – Michalovce byl jednokolejný stejně jako úsek z České Skalice do Černé nad Úpou.

Z České Skalice odbočovala vedlejší trať přes zastávku Jehličná do Nového Oldřichova, odkud dále pokračovala přes zastávku Samopše a partií sázavských tunelů do zastávky Velká Jesenice, aby se pak kolem Cukrovaru a rafinérie cukru v Dolním Cetně, n.p. prosmykla do koncové stanice - Kouřimi. Vlečka dolnocetenského cukrovaru byla zaústěna do kouřimské staniční vjezdové koleje, v obvodu této stanice se stejně jako Zákupech nacházela vedle zemědělského skladiště i vlečka Tuzexu, která byla zdrojem velmi zajímavých přeprav do celého layoutu.

Z Drnova odbočovala přes nákladiště a  zastávku Horní Hádkov s řepným složištěm „Agencie“ krátká lokálka do Mochova.

Traťová rychlost na hlavní trati byla max. 80 km/h, na vedlejší do Kouřimi 60 km/h (do Nového Oldřichova), dále z Oldřichova do Kouřimi 50 km/h, z Drnova do Mochova 40 km/h (s dvěma pomalými jízdami 30 km/h).

Konstruktér layoutu využil moduly dvoukolejky k vyvinutí trasy hlavní i vedlejší dráhy z České Skalice do Černé n.Ú. a Kouřimi na společném tělese, takže až k rozbočení tratí před Černou nad Úpou a Novým Oldřichovem šlo o „falešnou dvojkolejku“.

Řízení provozu

Téměř 110 metrový layout a jeho GVD byl sestaven z hlediska potřeb provozního personálu velmi úsporně, vždyť šlo o komorní setkání, přesto nebo právě proto je lze označit za layout a GVD „ve velkém stylu“.

Provoz na hlavní trati řídili výpravčí telefonickým dorozumíváním podle předpisu D2, na vedlejší trati do Kouřimi podle předpisu D3 s dirigujícím dispečerem v Kouřimi, doprava na mochovské lokálce byla řízena dle předpisu D2 s tím, že byla koncová a ohraničena dopravnou jen z jedné strany, takže v Mochově nebylo nutno se ohlašovat.

Při potřebě čtyř výpravčích (v Michalovcích, Drnově, České Skalici, Černé nad Úpou) a jednoho dirigenta (v Kouřimi) byly lokomotivní turnusy sestaveny pro sedm strojvedoucích, kteří měli k dispozici velmi pestré a zajímavé jízdní řády, důmyslně kombinované.

Pro přítomné tak bylo k dispozici prakticky vše: velký skryťák, nácestná stanice, dvoukolejka, lokálka, koncové stanice, vlaky Pn i složité manipuláky, osobní vlaky i dva páry rychlíků. Kdo chtěl, mohl si v klidu dvě hodiny posunovat v Mochově a Horním Hádkově a vychutnávat si jízdu Mn s přepravou osob sunutím pro lokální trati nebo s M 131.1, nebo naopak vézt Pn s 25 vozy Sas po hlavní trati či osobní vlak s dvojicí pater a brejlovcem nebo rychlík s 11 vozy a přípřeží 2x 377.0 (ozvučených) a nebo manipulovat v nácestných stanicích s Mn-vlakem.

Nákladní doprava

V nákladní dopravě se plně osvědčila PNP (přenosná nákladní pokladna), orazítkování nákladních listů s na místě vydumanými a realizovanými přepravami bylo otázkou několika vteřin, to v kombinaci s předem připravenými nejen cukrovarskými přepravami zajistilo pestrý provoz, přitom layout nebyl nijak přeplněn vozy, ani se nikdo ve stanicích nenudil.

Řepná nákladiště byla adjustována ve stanicích a nákladištích Drnov, Mochov, Horní Hádkov, Černá nad Úpou a Nový Oldřichov, denní přepravy cukrové řepy činily v 30 vozech cca 500 tun.

Akustika

A ještě jedno pozitivum – neuvěřitelné ticho (skvělá akustika) – zvuk parních i dieselových lokomotiv byl slyšet přes celou tělocvičnu. Rozjezd 11vozového rychlíku s přípřeží (vlakovou 377.019 a přípřežní 377.018) předčil i zážitky z letošních Zákup a jejich rumburského kopce.

Průběh

Díky tomu, že stavba probíhala v pohodovém tempu a všichni zúčastnění se stavby zúčastnili a byli na místě včas, zajeli jsme během celého setkání 8 a tři čtvrti provozních dnů.

Protože layout byl zajímavě sestavený – uprostřed byla dvoukolejka, na konci byly postaveny jednokolejné úseky, většina křižování probíhala na dvoukolejných úsecích. A protože strojvedoucí dodržovali jízdní doby, výpravčí neměli ve stanicích komplikované či neřešitelné situace, pokud si je nezpůsobili sami (provoz byl opravdu tak pestrý, že teprve se v samém závěru objevil expert, který na dvoukolejce dokázal srazit dva vlaky), takže i mimořádná událost byla na programu setkání.

Pestrý a smysluplný provoz podle výborného grafikonu umožnil jezdit trvale v čase 1:6. Bohužel, technicky nelze čas zrychlit, ale občas nenechavé ruce čas o pár minut popostrčily, takže nejrychlejší sejšna (sedmá) trvala 3h 50 minut, obvykle se jezdila za 4,5 hodiny.

Strojvedoucí skvěle dodržovali sedm provozně velmi pestrých jízdních řádů, výpravčí vlaky zbytečně nezdržovali, technické problémy téměř nebyly, takže to byla pro všechny velká radost účastnit se této hry.

Celé setkání bylo okořeněné blízkou přítomností trati (té velké, skutečné). A stálo jim to u vjezdu častěji, než nám! A za zmínku možná ještě stojí Michalův pokus rozvrátit dopravu na lokálce do Kouřimi vypravením zvl. R 1.nsl. 6252 taženého Brejlovcem a 11 vozy plných odborářů. Souprava se tak trochu nevešla, nicméně záloha cukrovarská vypomohla, soupravu rozdělila, brejlovec objel, dokonce pravidelný osobák odjel jen s pěti minutami! Odboráři navštívili místní skanzen, kde se jak bývá většinou zvykem, poněkud ,,upravili", a tak jim ani moc nevadilo, že na zpáteční cestu pro ně byla vystavena souprava ve složení M262 + 2x Eas.

Premiéry

Na tomto setkání měla premiéru v provozu podle GVD žst. Česká Skalice (kterou dosud bylo možno spatřit jen na výstavách) Oldy Karlíčka z klubu Modulová železnice Podkrkonoší/trati 3b; poprvé na koleje také vyrazil „Štokr“ (556.0350) Honzy Dvořáka a poprvé jsme také vyzkoušeli již delší dobu Mírou Koubou prosazovaný nápad - jízdy vlaků se strojvedoucími i vlakvedoucími u složitějších manipulačních vlaků, což se velmi osvědčilo.

Česká Skalice se jako odbočná dopravna též výborně osvědčila a rozhodně je přínosem každému layoutu.

Rovněž bylo poprvé instalováno a v provozu úspěšně odzkoušeno vjezdové dvouramenné návěstidlo vzoru k.K.St.B/ČSD s pohonem dle vzoru podniku AMŽD (Automatizace modulové železniční dopravy) Kojetice.

A na závěr osoby a obsazení:

koordinátor: Honza Dvořák
organizace ubytování a stravování: Hanka Dvořáková
layout: Michal Šedina
GVD: Saša Vrtěl
DCC: Michal Šedina
telefonie: Michal Šedina a ZW
nákladní doprava: Honza Dvořák, Saša Vrtěl, Slídil, ZW a vůbec každý, kdo si vzpomněl.
vozidla - příprava: Petr Šimral
vozidla – čištění, opravy a generální rekonstrukce během provozu: Michal Šedina

výpravčí:

• Michalovice: Petr Šimral, pak Mikulda;
• Drnov: ZW, pak Petr Šimral, po té opět ZW, po jím způsobené mimořádné události (nepřezkoušení postavení výměn spojky na českoskalickém zhlaví po chybném rozkazu signalistovi a výprava osobního vlaku č. 504 na nesprávnou traťovou kolej proti osobnímu vlaku č. 507, následkem čehož došlo k čelní srážce obou vlaků v nepřehledném zářezu v km 35,4; přičemž službu konajícímu signalistovi se nepodařilo zavinění prokázat, neboť telefonní zápisník nebyl inspekčními orgány nalezen, když signalista tvrdil, že jej ve stresu po nehodě z hladu snědl) na závěr Saša Vrtěl;
• Česká Skalice: Mirek Kouba, potom Olda Karlíček, kterého doplnil v sobotu Mirek Široký;
• Černá nad Úpou: Johanka Dvořáková a její osobní asistenti;
• Kouřim: Slídil & Noemi Dvořáková co vítaná posila provozu, pak Saša Vrtěl;
• Cukrovar: Slídil & Slídil junior.

Poznatky

Setkání a jeho skvělý průběh v plné míře potvrdilo platnost některých poznatků pro uspořádání úspěšného provozního setkání modulové železnice:

1. Layout a GVD jsou neoddělitelné: spolupráce mezi grafikonistou a tvůrcem layoutu je nezastupitelná a pro úspěch setkání klíčová. Platí, že sebeestetičtější a se svými zátišími sebekrásnější layout, pokud je špatně sestaven z hlediska možností a zákonitostí tvorby GVD, způsobí provozní nudu a rozmrzelost nebo naopak nevyjezditelnost a rozčarování.
2. Vozidla musí být nejen předem připravena, ale musí být u rozsáhlejších layoutů s náročným a hustým provozem připravena i dostatečná záloha, a to především vozidel hnacích, na vystřídání.
3. Vozidla, která provozně nevyhovují či mají závady, musí být ihned a okamžitě vyřazena z provozu – nemá smysl se s nimi opakovaně „trápit“ na trati či ve stanici. Je přitom v tu chvíli jedno, zda za závadou stojí prach, nečistota na kolejích nebo hardwarová či softwarová duchařina dekodéru, ovládajícího freda a centrály – provoz musí být udržen.
4. Účastníci setkání, pokud jsou činní v provozu, musí ovládat jak návěstní, tak dopravní předpisy alespoň v minimální potřebné míře, tak i techniku vedení vozidel a modelového vlaku (totiž rozjet takový 2-3 metry dlouhý vlak sestavený z mixu vozů s různými typy různě odpružených spřáhel je i docela kumšt, vyžadující cit a ohleduplnost). Kdo tuto podmínku nesplňuje, musí být buď doprovázen účastníkem znalým, nebo do provozu může jen jako divák.

Všechny výše uvedené poznatky se podařilo na tomto setkání naplnit, resp. se chyb vyvarovat.

Setkání skončilo, abychom mohli připravovat svou účast na dalších setkáních.

A proto jsme pětidenní nesmírně pohodovou, komorní a přátelskou atmosféru haly v Malých Svatoňovicích všichni jen velmi neradi opouštěli.

Doufáme, že se zase brzy společně setkáme a užijeme si opět nádherné setkání.

Zorka Šimralová
Tomáš Tyll