Někteří členové našeho sdružení se zúčastnili v rámci klubu Zababov jejich tradičního setkání v Dobrovických muzeích a cukrovaru.

Setkání letos provázelo několik novinek a rekordů. O tom se můžete dočíst zde

Když jsem na setkání jela, měla jsem rozporuplné pocity – podle počtu přihlášených účastníků a podle potřeb lidí do provozu měla vládnout víc jak 50% nezaměstnanost. Měla jsem trochu strach, aby tam nebyla nuda. Grafikonistovi jsem věřila, ale přece jen, kapacita haly je omezená, tudíž se tomu logicky musí přizpůsobit i provoz. Musela jsem se trošku zasmát, když přišel mail s grafikonem a dotazem, zda máme vůbec k dispozici 15 potřebných lidí. Měli jsme jich víc jak jednou tolik!

Nevím, jak se to stalo, asi to nechci ani komentovat, ale nakonec šlo o to, někoho do řad strojvedoucích vůbec ulovit. Jednou se dokonce hlásila jedna z návštěvnic o práci. Boj o sešitové jízdní řády se nekonal. Naopak byl boj, komu poslední tři až čtyři sešiťáky vnutit.

Ještě že nakonec vždy přišly slečny Dvořákovy! Některé to sice oplakaly (ono jezdit jeden sešiťák třikrát po sobě dá zabrat i otrlejším osobám než je malá Valerie), ale jinak vše zvládaly na jedničku nejen ony, ale i ostatní.

Někteří se sice přišli na sešiťáky zeptat, ale pozdě. Odešli poté naštváni, že nemají, co dělat. Ale nakonec si zábavu vždycky našli, minimálně někoho vystřídali, protože jízdní řády byly koncipovány jako celodenní, a to nohy některých strojvedoucích nezvládaly.

Setkání bylo pohodové. I přesto, že jsme jezdili od 9:00 do 22:00, zbyla i spousta času na zábavu. Přibyla nám totiž hodina letního času k dobru. Tuto změnu času bohužel ale nechtěli naši výpravčí zakomponovat do zababovského, který běžel naprostou většinu času v poměru 1:6.

Někteří byli občas přepracováni, ale brzy se vzpamatovali a mohli se znovu zapojit do pracovního procesu. Někdy se ale přepracovanost projevovala déle, a tak místo následů vlaků jezdila např. manželka 1, manželka 2 a dcera 1, 2 a 3. To ale bylo pouze navenek. Nabízeny byly poctivě jako 1. nebo 2. nsl. 76XX a dokonce bylo kontrolováno, zda vlak dorazil pod stejným číslem, pod kterým vyjel z výchozí stanice. V přestávkách se promítalo na fírovské cimře divadlo a fotky z předešlých setkání. Relaxovalo se i venku na sluníčku, protože počasí nám jako vždy opravdu přálo.

U modulů se vystřídala více jak tisícovka zvídavých návštěvníků, trpělivě jsme odpovídali na otázky ohledně provozu a nevěřícně jsme zírali, jak někteří návštěvníci dloubají nehty do trávy a zkoušejí, jestli je to opravdu travička. Víc škod jsme na našich modulech zatím nezaznamenali. V zababovských řadách už takové štěstí neměli.

Provoz byl plynulý, bez větších provozních karambolů, takže kdo chtěl, mohl si to pořádně užít. V tunelu zřejmě škodil kouzelník Zababa, protože jen menšina vlaků projela bez ztráty vagonů v tunelu. Po kolejích se proháněla řada osobních i nákladních, různě dlouhých vlaků. Některé vlaky měly i kolem 40 vozů.

Návštěvníci odcházeli spokojeni, měli na co koukat – jak na modelařinu, tak na perfektně sestavený provoz. A my jsme byli také spokojeni a bylo nám líto, že nám dny strávené v dobrovickém Zababovu tak rychle utekly. Už se těšíme na příští rok!

Šéf byl spokojen a já taky – na mytí této hromady kastrůlků každý večer se celoročně těším

Text - Zorka  s vydatným našeptáváním Mikuldy, Joseyho a své drahé polovičky :-)

Foto – Hanka + Zorka + Víťa