Spielwarenmesse 2014. Tak se přesněji jmenuje to, co se každý rok na přelomu ledna a února koná na výstavišti v Norimberku. Před moc krát moc léty ( před nástupem moderních informačních technologií ) bylo zvykem, že všechny novinky, alespoň na trhu železničního modelářství se představují zde. Kde ty dávné časy jsou. Asi jsem už stará škola, ale já si rád všechny novinky, pokud je to možné, rád prohlédnu „in natura“ a taktéž jsem vyznavačem papírových prospektů, nežli nějaké anonymní stránky na internetu. Navíc to letos bylo moje desáté navštívení, takže i trošku jubilejní.
Všechno začalo tradičním naháněním někoho, kdo je schopen/ochoten zajistit zvadla. Zvadlo = pozvánka nebo prostě jakýkoliv papír, na který si mohu u pokladny po vyplnění zakoupit vstupenku. Jelikož nejsem obchodník, tato část je pro mě vždycky nejproblematičtější. Letos to bylo s dost odřenými zády, ale nakonec se povedlo. Následně jsem volná místa nabídnul k dispozici členstvu a pak i dalším zájemcům. Nakonec jsme vyjeli dva.
Cesta na rozdíl od loňska nám nepřinesla žádné vzrušující okamžiky. Taky když je v zimě ve čtyři ráno +3 tak asi není co moc řešit. Letos stejně jako vloni, jsem využil bezplatného parkování. Sice to přináší pochod skrze výstaviště, ale i to se dá přežít. Rychle jsme tedy našli nejmenší halu 4A a ponořili se do přívalu novinek zde vystavených. Jediné co mě zarazilo, že ve spojovací chodbě mezi 4 a 4A nebyli žádní vystavovatelé, jako každý rok před tím. Tuhle záhadu mě osvětlili u Merkuru, kde jsem již jako vloni rozbalil svoji odkládací základnu ( kluci moc díky ). Jelikož ve výstavišti opět přistavěli další halu, tak vystavovatelé byli přestěhováni právě tam, proto byla spojovací chodba prázdná. Ale teď již k samotným vystavovatelům. Naladil jsem nějaký systém, bych něco nevynechal, a začal jsem jako již tradičně u firmy Ladegűter Bauer. Sem chodím jenom pro inspiraci, valnou většinu jsme schopní obšlehnout vlastními silami.