Malé Svatoňovice – tentokráte jaroměřské

I tento rok se uskutečnilo, jak se již stává tradicí, malosvatoňovické květnové setkání – pro zmatení nepřítele nikoli v Malých Svatoňovicích, ale v Jaroměři. Těch pět dní (4. 5. – 8. 5. 2017) květnových neztratilo na kráse, byť se odehrávalo v nových prostorách.

4. 5. Ráno, vstanete v 5:40, nasnídáte se, připravíte poslední drobnosti, nasedáte do dodávky a odjíždíte směr Jaroměř. Chvíli před osmou jste na místě, otevíráte dveře a vystupujete. Brzy doráží ke vchodu i správce haly a pozdraviv odemyká dveře. Vejdete dovnitř, rozhlédnete se, odložíte si bundu v šatně, kterou před chvíli na žádost odemkl, a přezujete se. U vchodu do budovy od venkovních nosičů přebíráte moduly, bedny, krabice s modely, nářadí a židle a nosíte je do haly k cedulím označujícím pozici stanic, které jste se svými společníky po příjezdu rozmístili. Jedna dodávka vynošena, přijíždí další členové společenstva jaroměřského setkání. Přijíždí tedy i další dodávky a auta. Všechny pomáháte v rámci možností vynosit. Hlavní nápor skončil a je čas pomoct i při stavbě samotného layoutu. Rozbalujete moduly zabalené ve strečce, rozmontováváte je, stavíte na nohy. Někdo už postavil Drnov, na povel „Potřebujeme ruce“ přibíháte a pomáháte celou stanici přesunout na správné místo a zaměřit. Klíčová stanice pro stavbu umístěna, mohou se stavět větve celého layoutu, pomáháte spojovat moduly, propojujete kabely. Odpoledne pomalu ubývá modulů, které by byly ještě třeba zapojit do layoutu, je čas na DCC. A tak chodíte s Elenboxy a podle plánku je připevňujete k modulům, propojujete kabely… Přišla řada i na vozidla, vagóny. Ve stanicích se objevují grafikony, staniční deníky, poznámky pro výpravčí a rozkazy o zavedení grafikonu vlakové dopravy. Ve 23:07 zjišťujete, že již není nic, co by se dalo připravit. Jste překvapeni – tak rychlou přípravu jste ještě nezažili. Už by se mohlo jezdit.

5. 5. Po snídani, která byla každé ráno v režii rodiny Dvořáků, scházíte po schodech dolů do haly. Na chodbě zjišťujete, že pro nás byla zařízena tzv. fírcimra, kde je k dispozici kávovar, díky Oldovi Sládkovi, a vlastní občerstvení. Do haly se až na vodu nesmí brát jídlo ani pití, ale nevadí, aspoň bude v hale čisto a fírcimra plně vyhovuje. Později zjistíte, že si tam můžete dobře pokecat s ostatními nad šálkem kafe. Zamíříte do haly. Přečtete si onen rozkaz o zavedení grafikonu vlakové dopravy. Vidíte ho poprvé, dosud jste se s ním na žádném setkání nesetkali. S velkým uspokojením zjišťujete, že těch pár papírů obsahuje informace o tom, jak bude probíhat osobní i nákladní doprava. Radostně seznáváte, že tomu rozumíte a že chápete, kam máte z Černé posílat nákladní vlaky. Chvíli po deváté se všichni scházíme u stanice Malé Svatoňovice a hlavní organizátoři setkání, Josey, Tomáš, Saša a další, všem sdělují záludnosti grafikonu, ovládání stanic lokálky a další cenné informace. Výdej sešiťáků je situován do Černé nad Úpou. Po pár minutách se začíná jezdit. První sešiťáky jsou rozebrány, stanice obsazeny, čas běží. Sedíte ve stanici, zvoní telefon. Přijmete první vlak. Do dopravního deníku zapisujete čas přijetí, nastavujete návěstidla, voláte do další stanice a sjednáváte další jízdu vlaku mezi stanicemi. Tak to jde celý den. Přijímáte vlaky, ohlašujete příjezdy a stavíte vlakové cesty... Zavedete pár milých rozhovorů. Přestávka na oběd, na svačinu, na večeři. Odpoledne se zastavíte ve fírcimře. Přichází výpravčí ze Svoru a přináší hodiny. Sledujete, jak se ve dveřích objevuje s nějakými dráty a šteluje ten velký ciferník. Brzy se ve fírcimře objevují další hodiny, další bigben, co ukazuje modulový čas 1:4. Den uběhl velice rychle. Grafikon byl dobře napsaný – nenudili jste, měli jste času na manipulaci tak akorát. Jezdili jste s ostatními až do jedenácti, ale připadá vám, že to uběhlo nějak moc rychle. Hodinku si povídáte s přáteli a odebíráte se na pokoj spát.

6. 5. Po snídani jdete do haly, čistíte koleje. Čas běží a začíná se jezdit. Dnes máte v ruce sešiťák. Stanici jste svěřili někomu jinému. Kouknete se, v kolik a odkud vyjíždíte, máte čas. Jdete na něco dobrého do fírcimry. Za chvilku pádíte do Moldavy a řídíte osobní vlak do Výpravčic. Projíždíte Svorem, Drnovem, Malými Svatoňovicemi, Černou nad Úpou, pak kolem lomu P. Bezruč, Červeným Kostelcem, kolem cukrovaru a končíte ve Výpravčicích. Ještě na točně otočíte lokomotivu a objedete si soupravu. Vlak jste dojeli. Vrátíte odjetý sešitový jízdní řád a berete si další. Podíváte se, kde začínáte. Máte motoráček z Mochova. Čeká vás jízda na lokálce. Za chvíli odjíždí. Vydáte se daným směrem a ve stanici najdete fred. Zvedáte sluchátko místní telefonie a voláte dispečerovi lokálky do Dírova. Ten vám dává povolení k odjezdu, a tak v klidu na čas vyrážíte. Vjíždíte do Dírova. Zkontrolujete si čas. Na bigbenu se minutová ručička pohnula, je čas odjezdu. Výpravčí vás s úsměvem vypravuje. Jedete tedy dál. Skovice, Skovice dvůr, Nový Oldřichov a končíte v Tomašově. Jako další vlak vyfasujete motorák mezi Kouřimí a Svorem. Nastupujete včas do služby a vyrážíte. Špatně pochopíte poznámky v sešitovém jízdním řádu a místo s vozem Blm odjíždíte z Kouřimi bez něj. Výpravčí ve Svoru je tím překvapen a mírně pohoršen. Trpělivě a v klidu vám vysvětlí, co je špatně a jak to má být dle grafikonu. Co se dá dělat, vagon tam již zůstal… Bude ho muset vzít příště někdo jiný. V podobném přátelském duchu ve znamení strojvůdcování vám před očima proběhne celý den. Až s podivem, že už je opět večer a musíte na kutě.

7. 5. Den začíná jako obvykle. S chutí se vrhnete na připravenou kupičku se sešiťáky. Řídíte jeden vlak za druhým. Tentokrát hlavně manipulační vlaky na lokálce. V klidu si posunujete ve Skovicích a v Oldřichově. V duchu si pochvalujete důmyslně sestavený grafikon – času na posun je tak akorát. Vyposunujete si vagony a seřadíte je podle toho, kam směřují. A brzy už zas jedete třímajíce fred v ruce. Díky náporu hostů vám zbývá prostor i na obdivování úzké. Malé vagónky na úzkých kolejích se pohybují sem a tam pod dohledem zkušených modelářů. Fascinují vás drobné lokomotivy i umně vyvedené a do detailů propracované moduly. Čas běží jako splašený. Mezi vagony, lokomotivami a spoustou kolegů modelářů vám den uplyne jako voda. S lítostí si uvědomujete, že je večer a je třeba jít spát…

8. 5. Poslední den v hale. Ráno se hlavní organizátoři domluví na přesném průběhu posledních několika hodin setkání. Asi tak dvě hodiny ještě jezdíte. Stihnete několikero vlaků, než je čas zastaven. Následuje společné foto. A teď už jen ta nejhorší část celé akce: balení. Pomocí volných lokomotiv vagony přepravíte, stejně jako ostatní, do velkých stanic. Tam pomáháte vagony rozpojovat a zjišťujete, kdo je majitelem. Rozebírají se vozidla, vagony, třídí se vozové a lokomotivní karty. Je oběd a pak se rozpojují i kabely, oddělávají se Elenboxy. Vše, co se prvého dne postavilo, se dnes naopak bourá, demontuje, balí a zastrečkovává. Stoly se skládají, kabely se motají, věci se rovnají do krabic. Moduly, stoly, krabice, batohy se nakládají do auta. Začínají odjíždět účastníci. Loučíte se s nimi s úsměvem, třesete si rukama a těšíte se na další shledání. Brzy se všichni rozjedou na všechny strany. Každý jede domů – ať už je to Bratislava, Praha, nebo Brno… Hala zůstává prázdná, dveře se zavírají a vy stojíte s několika posledními venku před budovou. Písek se pomalu dosypává. Shrnujete společně celé setkání. Výpravčí z Moldavy na prstech ukazuje, kolikrát byl zastaven čas. Jednou kvůli zkratu, zvedá jeden prst, a podruhé tak bylo, když se ozval výkřik posunovače „Zastavte čas! Nemůžu najít rozpojovátko!“ Historce se zasmějete spolu s ostatními. Poslední zrnko v přesýpacích hodinách dopadlo a vy se loučíte a odjíždíte domů…

V myšlenkách se probíráte událostmi posledních pěti dnů. Shledáváte, že na lepší setkání se jaktěživ nepamatujete.

Tímto chci smeknout klobouk a vyjádřit svůj obdiv, úctu a vděk těmto, kteří ze všeho nejvíce stojí za hladkým průběhem jedinečného a skvělého setkání: Tomáš Tyll (koordinátor), Alexandr Vrtěl (GVD), Miloš Greguš (služba strojní), Jan Dvořák (služba vozová, layout, objednávky nákladních přeprav), Pavel Štěpánek (DCC), Miroslav Bardoděj (telefonie), Hana Dvořáková (registrace hostů), Oldřich Sládek (kafe a zásobování na setkání). Dík patří také našim kolegům ze Slovenska, kteří se nebáli urazit tak dlouhou cestu až sem k nám do Čech, i kolegům s úzkou. A samozřejmě děkuji i všem ostatním, co se jakýmkoli způsobem – ať už při stavbě nebo samotném provozu – podíleli na tomto setkání. Děkuji vám všem za krásné setkání!